Exponát měsíce září

Křídlový pohár

Nejoblíbenější nádoba na víno a typický produkt benátských sklářů. Vysoká nožka poháru potřebovala zpevnit, a tak ji zpočátku skláři vyztužovali jednoduchými ozdobami, které měly hlavně technické poslání.

Z ozdob se však časem vyvinulo samostatné drobné umělecké dílo, a nožky  pohárů na sebe strhly veškerou pozornost. Už to nebyl jen obyčejný dřík, ale například gondola, mořská obluda nebo bájný pták, fantaskní spletené útvary z květinových stvolů, všelijakých mávátek a křidélek. Nakonec se pro tento typ ustálilo označení křídlový pohár. Jeho přezdobená nožka zpravidla nesla jako protiklad jednoduchou kupu v podobě misky nebo „šampusky“, jen vzácně ovinutou mléčně bílými spirálami. Tyto nitkové a zároveň křídlové poháry patří k nejvzácnějším.
 
V šestnáctém a sedmnáctém století stihly benátské sklářství dvě pohromy – útěky sklářů a nový umělecký styl, baroko. Hlavním centrem sklářské produkce, kde se vyrábělo sklo v benátském stylu, bylo už v 16. století přístavní město Antverpy. Později převzaly prvenství ve výrobě skla benátského stylu další sklárny v Belgii a Holandsku. Produkce všech těchto skláren byla  v 16. a 17. století tak precizní, že dnes lze těžko rozeznat, které sklo je původní benátské a které pochází z Belgie či Holandska.

Zároveň došlo v Čechách k epochálnímu vynálezu draselno-vápenatého skla, které bylo tvrdé, těžké, lesklé a velice podobné horskému křišťálu. Bylo vhodné pro výrobu masivních předmětů, které odpovídaly baroknímu vkusu. Český křišťál, údajně vynalezený ve sklárně na Šumavě, se hodil k broušení, řezání i jinému opracování jako drahokam. Na dlouhou dobu se stal největším konkurentem benátského foukaného skla.