Exponát měsíce ledna 2022 - Vojtěch Kubašta

Až do konce ledna mají návštěvníci možnost prohlédnout si Vánoční výstavu betlémů v děčínském muzeu. Proto jsme do vitrínky s exponátem měsíce ledna vybrali ukázky prostorových betlémů od českého malíře, grafika a ilustrátora Vojtěcha Kubašty, jež jsou ozdobou našich sbírek a my jsme tímto využili vhodné příležitosti ukázat je i vám.

Máte-li zájem, seznamte se s Vojtěchem Kubaštou, jeho životem, dílem i osudem více v následujícícm textu. Kromě jiného se třeba dozvíte, že výtvarník tvořil i pro studio Walta Disneye.

Další zajímavosti zde v článku:

Vojtěch Kubašta
(*7. 10. 1914, Vídeň, †7. 7. 1992, Dobříš)

Vojtěch Kubašta se narodil ve Vídni v roce 1914. O čtyři roky později se stěhoval s rodiči na pražský Smíchov. Tady vychodil základní školu i reálné gymnázium. Jeho výtvarný talent byl zjevný od útlého dětství. V roce 1938 absolvoval fakultu architektury na ČVUT v Praze. Setkal se zde s vynikajícími pedagogy - malíři (Oldřich Blažíček) či s historiky umění (Zdeněk Wirth, Václav Vilém Štech).

Se spolužáky Rudolfem Ungerem, Janem Hirdem Pokorným a Robertem Ječným založili tvůrčí uskupení Čtyřlístek a společně začali tvořit první architektonické návrhy (velké schodiště Clam-Gallasova paláce, oceněný, ale nerealizovaný návrh na ztvárnění stanice metra Anděl, hotel Sykovec na Vysočině…) S Pokorným před válkou navštívil Alpy a zde také pilně kreslil. Část roku 1938 pobýval v Istanbulu. Už během studií se podílel například na knihách Staropražské senzace, Mozart a Don Giovanni. Kreslil ale také viněty.
V roce 1941 přednášel reklamní grafiku na Rotterově škole v Praze. Když nacisté školu zavřeli, stal se pomocným dělníkem a designérem plastu v Baklaxu
na Balabence.

V prvních letech války také spolupracoval jako scénograf a kostymér s loutkářem Čeňkem Sovákem. Při práci na Pohádkách tisíce a jedné noci se počátkem 40. let setkal s majitelem tehdy nefungujícího nakladatelství Aventinum Otakarem Štorchem-Marienem. Právě pro něj začal od roku 1943 tvořit litografie pražských památek. Ty zobrazoval z ptačí perspektivy, byť letecké záběry k dispozici neměl. Stavby dokumentoval i pro případ, že dojde k jejich devastaci válkou. Z těchto litografických cyklů jmenujme: Loretánské meditace, Melancholie Strahova, Valdštejnský palác v Praze, Klementinum.


Každé letní prázdniny Kubašta opouštěl metropoli a věnoval se dokumentaci mizející lidové architektury. V rámci možností cestoval také po Evropě. Z cest po Jugoslávii, Bulharsku, ale také slovenských Tater vozil mnohé kresby.


V poválečném období byl grafikem nakladatelství Aventinum. Ilustroval například Eisnerův traktát o češtině Bohyně čeká. V té době ilustroval samozřejmě také dětské knihy (Kouzelné obálky, Příběhy z medové stráně). Po únorovém převratu (1948) se věnoval reklamě, a to pro podniky Tesla, Koh-i-noor nebo Prazdroj, a současně ilustroval tituly jako Medvídek Pú nebo Enšpíglovy příhody.


Se založením nakladatelství Artia (1953) začal s tzv. prostorovými dětskými knížkami a v této disciplíně prorazil do světa. Jen do roku 1965 vyprodukoval na sto titulů. Leporela nejsou nijak obsáhlá, některá mají jen sedm stran, ale v pohyblivosti a výtvarném ztvárnění nemají ve světě obdoby. Dodnes je ve světě uznáván jako jeden z průkopníků prostorové knihy. O to smutnější je, že světový úspěch byl v tehdejších politických reáliích tvrdě vykoupen: doma bylo jeho dílo utajováno. Do ciziny přitom byly jeho tituly vyváženy ve statisícových nákladech, překládány do téměř čtyřiceti světových jazyků. Jen malá část z nich vyšla i česky (např. O červené Karkulce, 1957), přičemž některé byly vydány až po roce 1989.


V šedesátých letech pak začal (anonymně, jak stálo ve smlouvě) vytvářet obdobné knihy a leporela i pro Walta Disneye. Tak se dotkly jeho ruce i postaviček srnečka Bambiho, myšáka Mickeyho, 101 dalmatinů, Knihy džunglí… Kubaštův titul Jak Kolumbus objevil Ameriku se stal pomůckou na japonských školách. U nás však byl tento světově známý umělec politicky „nepohodlným“.  A tak v reprezentativní publikaci ke 20. výročí vzniku Artie o něm nepadlo jediné slovo. V roce 1974 měl sice vlastní výstavu na Pražském hradě, ta ale zůstala osamocená…


První Kubaštovy vystřihovací betlémy vyšly časopisecky. Např. v roce 1949 v magazínu Křesťanská žena byl otištěn betlém, kde k Jezulátku jede i miminko
v proutěném kočárku, scéna jako vystřižená z filmu Obecná škola. Jeden z králů dokonce nese kufr polepený cestovatelskými nálepkami. Později vytvořil řadu prostorových rozkládacích betlémů, z nichž nejznámější je ten s motivem pražské Lorety či Karlova mostu. Podobně jako leporela se jeho betlémy vyvážely do celého světa a takto přibližovaly poezii českých Vánoc.

Přispěl též autorstvím několika obalů vánočních kolekcí pro Čokoládovny Orion (s motivy biedermeierovské zasněžené Prahy). Je ale také autorem série půvabných vánočních pohlednic.


Z pozdějších knih ilustrovaných Kubaštou (z přelomu 70. a 80. let minulého století) jsou známé zejména naučné knihy Eduarda a Heleny Škodových Už vím proč I. a Už vím proč II. a Zákulisí velkoměsta. Velkou kolekci Kubaštových knih schraňuje americké muzeum Bienes Museum of the Modern Book (Fort Lauderdale, Florida).


V Čechách proběhlo několik Kubaštových výstav in memoriam až po roce 2000 (2005 Praha, 2006 Praha a 2014 Praha, Brno).


Oblastní muzeum v Děčíně vlastní nejen několik betlémů Vojtěcha Kubašty, ale díky velkorysému daru manželů Kowitzkových také tři jeho grafické listy s pražskými motivy. Děkujeme!