„Maršál Vpřed“ na lidové podmalbě

místo

hlavní budova

Virtuální muzeum XXXVI. díl - (VB)

Ve sbírkách muzea Děčín uchováváme řadu dokladů lidového umění. Mezi ty nejzajímavější určitě patří sbírka podmaleb na skle. Zvláštní místo v ní zaujímá portrét maršála Blüchera.

Podmalba na skle je vlastně obrázek malovaný na zadní (rubové) stěně skleněné desky většinou temperovými barvami. Masové obliby se dočkaly od poloviny 18. století zhruba do poloviny století následujícího. Nejčastěji vznikaly v speciálních dílnách při sklářských hutích, postupně technika zlidověla a došla masové obliby. Podmalby nesly téměř výhradně náboženské motivy a tomu odpovídalo jejich umístění. V lidových domech bychom je našli v rohu naproti kamnům, kde tvořily tzv. svatý koutek. Portrét maršála Blüchera z muzejní sbírky je jedinečný právě tím, že nezachycuje žádný náboženský výjev, nýbrž konkrétní historickou postavu.
Gebhard Blücher patřil mezi nejvýraznější postavy německého odporu proto Napoleonovi. Narodil se roku 1742 v Rostocku (Meklenbursko) v bohaté junkerské rodině. Ve čtrnácti letech odešel ze škol a dal se ke švédskému vojsku, kde začínal jako kornet husarů. V sedmileté válce padl do pruského zajetí a posléze přestoupil do jejich armády. Patřil mezi razantní a úspěšné velitele, měl ale problémy s kázní. Bedřich Veliký jej pro „přílišnou divokost“ propustil ze služby a dokonce i krátce věznil. Do pruské armády se Blücher vrátil až po jeho smrti v roce 1787. Účastnil se tažení proti Francii a v roce 1801 byl jmenován ge-nerálporučíkem. Po porážce Pruska v napoleonských válkách přemlouval pruského krále k dalšímu odporu. Nakonec podal demisi, protože odmítal s Francouzi spolupracovat. V březnu 1813, po přechodu Pruska na stranu proti napoleonské koalice, velel tzv. Slezské armádě. Patřil mezi vítěze v bitvě u Lipska, za což byl povýšen na polního maršála a jmenován knížetem von Wahlstatt. Patřil k nejzapřisáhlejším Napoleonovým protivníkům. V bitvě u Waterloo rychlým přesunem a výpadem do boku francouzské armády rozhodl střetnutí. Navzdory věku byl velice energický a pro své drsné a rázné zvyky byl u svých vojáků mimořádně oblíbený. Dostal od nich přezdívku „Maršál Vorwärts“. Byl především mužem akce, nikoliv stratég, uměl však vyslechnout rady druhých, vojenských odborníků a náčelníků svých štábů. V roce 1819 odjel na léčení do Karlových Varů a po návratu domů zemřel v sedmasedmdesáti letech.
Poškozenou podmalbu z 1. poloviny 19. století v roce 2019 zachránil a restauroval PhDr. Jiří Belis.